Voda pro Bargo

8. červenec 2018
Za žlutými kanystry do Etiopie

Myšlenka, že za vodu je třeba platit, je pro zdejší farmáře velmi pokroková. A není vždy snadné ji vysvětlit. Přesto se někde už ujala a voda je i nejčastější objednávkou v restauracích. Jeden z mých prvních rozhovorů v Etiopii s řidičem taxíku na cestě z letiště: „Proč jste tady? Chcete natočit dokument o vodě? To je dobře. Voda, to je to nejvzácnější, co tu máme. Voda je život.“

Při nočním letu z Istanbulu do Addis Abeby si za jasného počasí nejprve užijete zářivé ornamenty urbanistických struktur egyptských měst lemujících břehy Nilu. Později, při sestupu na přistání nad hlavním městem Etiopie, získáte první výstižný obraz upozorňující vaši mysl na to, že přilétáte do rozvojové země. Addis Abeba nezáří, ale světélkuje.

Nebudou se pod vámi kreslit jasně ohraničené ornamenty, linky či řetízky světel. Sídlo tří a půl milionu lidí je v noci mihotavou mlhovinou skomírajících bludiček, které pod vámi vytvářejí jednolitý koberec, amorfní shluk z dáli téměř prostý všech lidských přediv dopravních tepen, industriálních zón, obchodních center.

Pach země v zelených bankovkách

Další impulz po přistání, návštěva směnárny. Pokud chcete v následujících dnech cestovat mimo hlavní město, potřebujete zdejší měnu birry, na venkově vám totiž americké dolary stačit nebudou. Dostanete balík stobirrových bankovek. Vyšší nominální hodnotu v Etiopii nepoužívají. To vám prozradí o zdejší kultuře, životním stylu a systému víc než manuál pro účastníky humanitárních misí neziskovky Člověk v tísni, který jste si asi chtěli prostudovat v letadle, ale možná na to pak neměli chuť a raději se kochali výhledem na zářící břehy Nilu.

Tři cesty za vodou: Etiopie

Zkuste teď do představ o cestě do Etiopie zahrnout skutečnost, že jste novinář, rozhlasový dokumentarista, který ale nemá téměř žádné cestovatelské zkušenosti. Jste napjatí a natěšení na nové poznání, nadšení z každé nové vůně. Ach ano vůně, letištní směnárna a balík zelených stobirrovek.

Nevěřili byste, jak intenzivně může bankovka hodnotou podobná české stovce čpět a vydávat tak do okolí zprávu o putování po venkovských trzích mezi pytli s moukou, hromadami čerstvé kávy, třtinových tyčí, gumových bot a oslích exkrementů. I když tady ve směnárně v příletové hale budete napoprvé překvapeni spíš intenzitou. Obsah a strukturu pronikavého pachu zteřelých bankovek začnete vnímat až později.

Tři cesty za vodou: Etiopie

Teď vás čeká setkání s úředníky udělujícími víza. Předpokládáte, že jen ukážete pas, kde už je vše vyplněno a zaznamenáno, potvrzeno, že se jen podívají, zkontrolují fotku, úsměv a vítejte v Etiopii? Vzpomeňte si, jak jste na vyřízení víza čekali skoro půl roku. Uvědomte si, jak dlouho jste se právě u přepážky směnárny zabavovali sledováním jednoho z dvojice zaměstnanců, který za pomoci tlustého štětce a klihu, vlepoval jakési kolky do umolousaného sešitu. V klidu si připravte pas, usmívejte se a buďte trpěliví.

Nezvládnutý odskok afrického tygra

Na začátku 21. století roste rapidně etiopská ekonomika. Přestože je země zatím chudá, je tu důvod k optimistickému výhledu do budoucnosti. Právě to jste si mohli přečíst v manuálu pro spolupracovníky neziskovky, která vás spolu s Českým rozhlasem vypravila na cestu za poznáním afrického ekonomického tygra. Reálná zkušenost po prvních hodinách, strávených pojížďkami mezi komunikačním úřadem a centrálou Člověka v tísni v hlavním městě a také přesunem v terénním voze podél velkých jezer až do Awassy, je jiná.

Cesty za vodou: Etiopie

Nabízí pohled na šelmu, která navzdory mohutnému odrazu minula kořist a teď sbírá síly pro další skok. Tento dojem umocňují zejména spousty rozestavěných vícepatrových budov, které po dlouhém čekání na obnovení vyschlých investičních pramenů začaly žít ve svých přízemních podlažích normálním životem obchůdků, dílen a kanceláří, zatímco své strohé nedokončené betonové skelety, tu a tam dozdobené lešením z eukalyptových tyčí, nechávají hlásat vizi velkolepé budoucnosti a brzkého rozkvětu. Ostatně život v patrových budovách je na hony vzdálen tradičnímu etiopskému stylu, takže jak se budete vzdalovat velkým městům a pronikat do venkova, zeslábne i vliv betonových slibů lepších zítřků.

Osly objíždět zleva

Při cestování po Etiopii máte šanci svézt se po úplně nové dálnici, která je jediným typem komunikace, na které nepotkáte osly, kozy, velbloudy a další zvířata. Těžko říct, jak jim to Etiopská vláda dokázala vysvětlit, protože všude jinde po celé zemi prakticky neexistují žádná omezení pro sudo- a lichokopytníky. Vzdálenost z Addis Abeby do Awassy, kde je další kancelář neziskovky Člověk v Tísni a odkud plánujete své výpravy s mikrofonem na venkov, by se dala absolvovat formou asi pětihodinové jízdy zdejším autobusem. Na menší vzdálenosti přepravují Etiopany soukromé minibusy a pro drobné pojížďky jsou tu modré tříkolky indické značky Bajaj.

Řidiči Bajajů i minibusů jsou mládenci s pevnými nervy, kteří ve snaze vydělat co nejvíc, ženou svá vozítka k riskantním výkonům, ne vždycky respektujícím pravidla. K mladické odvaze a chuti riskovat se obvykle přidávají i výrazně stimulující účinky lístků keře zvaného chatt, který je v Etiopii nejrozšířenější lehkou drogou, přijímanou s daleko větší tolerancí než tabák či alkohol. Vy se proto nejspíš spolehnete na terénní vůz řízený profesionálem, zdejším zaměstnancem Člověka v tísni. Ledaže byste se chtěli po neznámé a oproti evropským zkušenostem naprosto rozdílné etiopské krajině projít pěšky. Skvělý nápad. Tím totiž připravíte nevšední zážitek jen sobě, ale i všem svým etiopským spolupracovníkům.

Cesty za vodou: Etiopie

Za prvé jste ferenč, jak se tu od dob ekonomické spolupráce s Francouzi všem bělochům říká. A ferenčové by se měli chovat důstojně, mají přece jisté postavení. Minimálně lidé z neziskovek sem přinášejí peníze, znalosti, procesy. Jsou šéfové, dávají lidem dobře placenou práci, trvají na disciplíně, pracovitosti, důslednosti. Nehodí se, aby se někde toulali. Tohle vysvětlení se vám tedy dostane spíš od českých kolegů z Člověka v tísni.

Tři cesty za vodou: Etiopie

Vaši etiopští přátelé budou nevěřícně žasnout hlavně nad vaší odvahou a sportovním duchem. Kdo nemusí, ten přece pěšky nikdy nechodí. I relativně chudí farmáři si pro cesty na víc než pár kilometrů raději pronajmou motorku, která je na pouze zpevněných cestách bez asfaltového koberce nejvýhodnějším dopravním prostředkem. Hlavně ale chybí důvod k absolvování delších cest. Pěšky chodí děti do školy, muži do práce a ženy i děti pro vodu.

Český vrt v Bargu

Pitná voda, kvůli té jste sem vlastně přijeli. Chcete poznat, jak dostupnost pitné vody ovlivňuje životní styl lidí, jejich možnosti. Jestli chcete cokoliv pochopit, nejprve úplně zapomeňte na všechny své předpoklady. Jděte a dívejte se, poslouchejte. Snad později dokážete z těch střípků poskládat ucelený a smysluplný obraz a formulovat lépe otázky i tvořit názory. Ostatně, právě tak by měl rozhlasový dokumentarista tvořit.

Tři cesty za vodou: Etiopie

Etiopané pracující pro Člověka v tísni vás zavedou do centra venkovského okresu Bargo. Právě tady česká neziskovka vybudovala vrt, rezervoár a výdejnu pitné vody pro místní obyvatele. Jenže samotným vrtem dosahujícím k zásobám podzemní vody pomoc regionu, kde byli lidé zvyklí brát vodu jen z přírodních zdrojů, nekončí. Dalším úkolem je naučit zdejší komunitu vytvořit trvale udržitelný systém distribuce pité vody.

O vrt a veškeré technické vybavení, generátor, čerpadlo, rezervoár, rozvody a výdejnu se musí někdo starat, zajišťovat potřebné opravy. Vodu musí někdo prodávat, shromažďovat zisk a účelně hospodařit. Myšlenka, že za vodu je třeba platit, je pro zdejší farmáře velmi pokroková a není vždy snadné ji vysvětlit.

Cesty za vodou: Etiopie

V Bargu se to podařilo. Tedy až absolvujete návštěvu v jednom ze zdejších hliněných domků, popovídáte si v čajovně s místním zástupcem asociace uživatelů pitné vody, která čítá asi dvě stě rodin, budete moci konečně využít pozvání od asi pětatřicetiletého farmáře Birhanu a sledovat, jak s patřičnou hrdostí obsluhuje generátor čerpadla sytícího velký rezervoár stojící na vrcholku vedle místní mešity.

Tři cesty za vodou: Etiopie

Birhanu je v širokém okolí jediný člověk, který dokáže podobný stroj uvést do chodu díky speciálnímu školení, které bylo také součástí humanitární mise české neziskovky. Birhanu zapíná generátor jednou týdně. Každý den kolem desáté a ve čtyři hodiny odpoledne pak další specialistka vybraná asociací odemkne branku uzavírající plot s ostnatým drátem chránící před dobytkem výdejnu vody. Ta se stáčí do žlutých kanystrů, které si lidé přinesou.

Dvacet litrů stojí 70 centů, což je velmi malá částka. Pitná voda z kanystrů je používána výhradně na pití, vaření, umývání nádobí a jen zcela výjimečně k praní prádla. Na vše ostatní lidé dál používají vodu z povrchových přírodních zdrojů. Přesto žije v okrese Bargo ještě asi 30 % lidí, kteří hlavně kvůli větší vzdálenosti nemají k pitné vodě přístup. Cílem neziskových organizací a etiopské vlády je vybudovat síť vrtů, kde bude na každý pětikilometrový okruh zdroj pitné vody.

Cesty za vodou: Etiopie

Voda je život

Až se budete vracet z návštěvy vesnice v okrese Bargo, anebo si uděláte heroický pěší výlet po etiopském venkově, pravděpodobně si ponesete v batohu vlastní balenou vodu, která je v nabídce obchůdků ve městech. Litr a půl za dva birry. Všimnete si také, že některé plastové lahve s vodou ve vesnických krámcích jsou recyklované, naplněné už po několikáté zřejmě vodou ze žlutého kanystru.

Idea pitné vody jako prodejné komodity se tedy docela dobře ujala. A ještě si všimnete, že v restauracích je lahev balené vody nejčastější objednávkou. A pak si vzpomenete na jeden z prvních rozhovorů, který jste v Etiopie vedli s řidičem taxíku na cestě z letiště. „Proč jste tady?“ ptal se těžko srozumitelnou angličtinou. „Chcete natočit dokument o vodě? To je dobře. Voda, to je to nejvzácnější, co tu máme. Voda je život.“

Cesty za vodou: Etiopie

Tři cesty za vodou
Cesty se uskutečnily v rámci projektu Media4Develoment, který byl podpořen z fondů Evropské unie a z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. 

Spustit audio
autor: Ivan Studený
  • Cestování
  • Dokument
  • Etiopie
  • dokument
  • Člověk v tísni