Voda pro Bargo

Za žlutými kanystry do Etiopie
Myšlenka, že za vodu je třeba platit, je pro zdejší farmáře velmi pokroková. A není vždy snadné ji vysvětlit. Přesto se někde už ujala a voda je i nejčastější objednávkou v restauracích. Jeden z mých prvních rozhovorů v Etiopii s řidičem taxíku na cestě z letiště: „Proč jste tady? Chcete natočit dokument o vodě? To je dobře. Voda, to je to nejvzácnější, co tu máme. Voda je život.“

V horách teče jedna řeka

Zaplavený dům, který je ještě vidět
Jela jsem do Barmy točit audio dokument. Mělo to být o tom, jak lidé trpí zaplavením, i o tom, jak se jim jiní lidé snaží pomoci. Jela jsem točit do jedné vesnice uprostřed hor ve státě Šan. Jenomže to nebylo možné. Anebo takhle: nejdřív to šlo a pak už vůbec. Zapletli se do toho totiž tajní. A taky strach z nich.

V mongolské stepi uprostřed léta

Sucho v mongolské stepi
V rozhlehlé mongolské stepi, nedaleko hranic s Ruskem a Čínou, jsem potkal rodinu pastevce Čandrábala. Jeho stáda trpí zhoršující se kvalitou pastvin a v celé oblasti v důsledku klimatických změn ubývá srážek a zvětšuje se sucho. Mongolsko navíc stále častěji postihuje ničivý dzud. Když po vyprahlém létě přijde v zimě sníh a tuhý mráz, jde dobytku o život a pastevcům o živobytí.

Čandrábal nakládá na vlečku malého traktoru modré umělohmotné sudy a menší hliníkové barely. Společně se svými syny jede pro vodu. V horkém srpnovém odpoledni trvá cesta od jurty k pramenům zhruba 20 minut. Ve zvlněné stepi je už zdálky signalizuje zelenější a bujnější vegetace v mělké terénní prohlubni. Prameny jsou zarostlé travou a Čandrábal chvíli hledá místo, kde je hladina nejčistší. Potom vodu nabírá rendlíkem do kbelíku a postupně plní sudy a barely.