Voda pro Bargo

Za žlutými kanystry do Etiopie
Myšlenka, že za vodu je třeba platit, je pro zdejší farmáře velmi pokroková. A není vždy snadné ji vysvětlit. Přesto se někde už ujala a voda je i nejčastější objednávkou v restauracích. Jeden z mých prvních rozhovorů v Etiopii s řidičem taxíku na cestě z letiště: „Proč jste tady? Chcete natočit dokument o vodě? To je dobře. Voda, to je to nejvzácnější, co tu máme. Voda je život.“

V horách teče jedna řeka

Zaplavený dům, který je ještě vidět
Jela jsem do Barmy točit audio dokument. Mělo to být o tom, jak lidé trpí zaplavením, i o tom, jak se jim jiní lidé snaží pomoci. Jela jsem točit do jedné vesnice uprostřed hor ve státě Šan. Jenomže to nebylo možné. Anebo takhle: nejdřív to šlo a pak už vůbec. Zapletli se do toho totiž tajní. A taky strach z nich.

Když jsem na jaře 2017 dostala zadání, skoro nic jsem o Myanmaru nevěděla. Byla jsem si tak akorát schopná vybavit jméno Aung San Su Tji, ale tím to končilo. Musela jsem otevřít mapu, abych zjistila, kde se země přesně nachází. Moje neznalost je samozřejmě nectná. Ale domnívám se, že v tom nejsem sama. A vlastně i z očividného důvodu: Myanmar byl donedávna skoro úplně odříznutý stát, zavřená země, do které se ani cestovatel ani žádný zahraniční byznys moc nemohl dostat. 

V mongolské stepi uprostřed léta

Sucho v mongolské stepi
V rozhlehlé mongolské stepi, nedaleko hranic s Ruskem a Čínou, jsem potkal rodinu pastevce Čandrábala. Jeho stáda trpí zhoršující se kvalitou pastvin a v celé oblasti v důsledku klimatických změn ubývá srážek a zvětšuje se sucho. Mongolsko navíc stále častěji postihuje ničivý dzud. Když po vyprahlém létě přijde v zimě sníh a tuhý mráz, jde dobytku o život a pastevcům o živobytí.

Čandrábal nakládá na vlečku malého traktoru modré umělohmotné sudy a menší hliníkové barely. Společně se svými syny jede pro vodu. V horkém srpnovém odpoledni trvá cesta od jurty k pramenům zhruba 20 minut. Ve zvlněné stepi je už zdálky signalizuje zelenější a bujnější vegetace v mělké terénní prohlubni. Prameny jsou zarostlé travou a Čandrábal chvíli hledá místo, kde je hladina nejčistší. Potom vodu nabírá rendlíkem do kbelíku a postupně plní sudy a barely.